Pane Václave Klausi, je mi z Vás smutno

Bez mučení se hned na úvod přiznám, že Václava Klause jsem si vždy velmi vážil a měl ho rád. Inspiroval mě v mnoha rovinách, zejména v té politické a ekonomické, a co jsem hlavně obdivoval byly jeho rétorické schopnosti .. podobně jako u pana Miloše Zemana, kteréhož tyto jsou v současnosti tím jediným, co u prezidenta stojí za řeč. V 90-ých letech minulého století prakticky neexistovaly volby, kdy bych nevolil ODS. Postupem času se rétorika pana Klause více a více radikalizovala - a já čím dál více cítil jednak jeho odtažitost od běžného, všedního života obyčejného člověka souběžně s prohlubujícím se pocitem jeho sebestřednosti a ega. Přemýšlel jsem nad tím, proč to tak je, a dnes jsem na to s definitivní platností přišel.

Nevím jak to pan Klaus dokázal, ale v dnešním, nijak dlouhém rozhovoru pro MF Dnes, se vymezil v nadsázce snad proti celému světu. Vezmu to chronologicky tak, jak rozhovor na dnešní prostřední dvoustraně, ze které čouhá 5 (slovy pět) obrázků stejných Klausových hlav (plus jedna na titulní straně deníku), plyne :

1. Valtr Komárek, nejlepší kamarád všech Adamců a podobných lidí

2. chování pánů Luxe a Kalvody, kteří neměli tah nahoru jako pan Klaus

3. Václav Havel na mnoho způsobů

4. štěstí pro naši zemi proto, že pánové typu Dienstbiera (myšleno toho staršího), Rycheckého a Pitharta vypadli z politiky ven

5. síla nespokojených lidí v ODS typu pánů Vlachů a Honajzerů

6. Sobotka, Babiš, Moravec, Janeček, respektive "režimy" uvedených pánů

7. a aby byl výčet režimů a "-ismů" kompletní, tak i Lenka Bradáčová

8. no a borec na konec - Miloš Zeman - ten, kterého média milují. Ten kterému prochází neskonale více, než procházelo panu Klausovi.

Abych byl úplně objektivní, ke konci rozhovoru je vyjádřena "nesmírná vděčnost" Petru Kellnerovi .. přemýšlím, zda se jedná o první vlaštovku, proti komu se Václav Klaus nevymezil, nebo jde spíše o vyjímku potvrzující pravidlo.

Při dotazu redaktora na nějakou chybu pana Klause si tento na žádnou nevzpomíná.

Pane Klausi, je mně líto, kam až jste to při hodnocení ke čtvrtstoletí od sametové revoluce dopracoval a jak hluboko jste klesl. Komunisté z Vás jistě musí mít radost - ostatně ne nadarmo Vám ke zvolení do funkce prezidenta vydatně pomáhali. Dnešním rozhovorem jste u mě pozbyl posledních zbytků kreditu, který ještě, po Vašich četných přešlapech z posledních let typu amnestie, v mé mysli zůstal. Nechci tu hrát nějaké patetické divadlo, ale jsem z toho smutný.

Abych však končil pozitivně, tak jsem přece jenom našel naše společné vidění světa : podobně jako Vy také já k smrti nesnáším supermarkety. Ovšem po dnešním rozhovoru v deníku MF Dnes bych se už ani nedivil, kdyby za nějaký čas spatřila světlo Boží fotografie, kterak kráčíte obtěžkán igelitkami z Kauflandu .. :-(