O zemi, kde se zákon povyšuje nad selský rozum

Popravdě řečeno mě článek o drobné podnikatelce, která vyfasovala pokutu ve výši 250.000,- Kč zato, že jí její nezaměstnaný syn pohlídal obchůdek domácích potřeb se skladovými zásobami v úhrnné výši cca 25.000,- Kč, nijak nepřekvapil. Narůstající armáda místních státních úředníků-byrokratů má v ruce nástroj ten nejmocnější - zákon. Musí se striktně dodržovat? Musí. Platí pro všechny? Platí. Porušila ho nebohá podnikatelka? Porušila. Zajímá nás možný důsledek tohoto porušení? Nezajímá. Tak, vážená paní, budete platit .. s pozdravem "míru zdar, tvůj Úředník" .. chtělo by se dodat.

V roce 2004 jsem se ocitl v podobné situaci, naštěstí pro mě s mnohem méně fatálními důsledky. Tehdy jsem vlastnil jako OSVČ menší obchod s výpočetní technikou, ve kterém jsem sám pracoval. Vyřizoval jsem reklamaci MP3 přehrávače a v kvůli své týdenní zahraniční dovolené jsem jej zákazníkovi zaslal s jednodenním zpožděním oproti zákonem dané lhůtě.  Naivně jsem si myslel že bude vše vpořádku - reklamace byla vyřízena výměnou za nový kus zboží. Paní jsem se v průvodním dopise omlouval a snažil se jí situaci vysvětlit, proč k tomuto prodlení došlo. Nepodařilo se.

Zákazník mě zboží obratem doručil zpět s oznámením, že vše nahlásil ČOI a že požaduje vrácení peněz. I když na to neměl nárok, vystavil jsem ihned dobropis a peníze vrátil. Připojil jsem další písemnou omluvu a požádal paní, zda-li by přece jenom nemohla svoje oznámení na ČOI přehodnotit a pokusit se ho stáhnout. Nemohla.

Když jsem šel cca o týden později otvírat pět minut před devátou obchod, před kterým již stepovali tři pánové veledůležitě se tvářící, bylo mi jasné, že je zle. Jeden si vyžádal účetnictví za poslední tři roky, druhý začal křížem krážem šmejdit po obchodě, kontrolovat cenovky na zboží, provozní, obchodní, reklamační a já nevím jaké všechny podmínky, a ten třetí zasedl k počítači, který jsem měl určený pro veřejnost jako přístupový bod k internetu a jal se sepisovat protokol. Závěrem cca 6-i hodinové kontroly bylo konstatováno, že kromě popisované reklamace nebylo shledáno žádných pochybení, přesto mám počítat s pokutou. Když jsem se zeptal s jak vysokou, bylo mě řečeno, že strop je 500.000,- Kč.

Asi si představíte, jak mi bylo těch 14 dnů, kdy jsem čekal na Úředníkův ortel.

Asi tušíte, jak mi bylo, když jsem rozlepil obálku a v závěru cca 10-i stránkového protokolu stálo, že výše pokuty za jednodenní prodlení vyřízení reklamace MP3 přehrávače v ceně 2.500,- Kč činí 7.000,- Kč. Úvahy o možném odvolání se proti výši pokuty jsem na základě konzultace s právníkem rychle zahnal a pokutu zaplatil.

Ale za co vlastně ??

Oba případy (ten z článku i ten můj výše popisovaný) jsou v jednom momentu totožné - vyznačují se absolutní absencí selského rozumu. Ten se za poslední roky zcela vytratil z hlav politiků překotně a kvantitativně přijímající zákony podobné tomu, na základě kterého má paní platit 250.000,- Kč flastr. Jako starosta vždy povyšuju selský rozum nad zákon .. ptáte se proč? Narozdíl od selského rozumu, který je jenom jeden,  má zákon zpravidla několik různých právních výkladů a spousty nepřehledných novelizací. Pokud bych měl všechny číst, pochopit je a řídit se jimi, nedělal bych nic jiného. Jestli mám být jako starosta obce jednou nohou nebo jednou a půl nohy (teď nevím, jestli správně skloňuju :-) ) v kriminále, vyjde skoro nastejno. Úřední moc si na mě stejně jednou posvítí. A s ní příjde ZÁKON.