Dlouhodobá sebedestrukce ODS vede k zániku této strany

ODS se po více než 23 letech od svého vzniku dostala na samou hranici volitelnosti. Pro mě jakožto pravicově smýšlejícího člověka je to smutná, nikoliv však nepochopitelná skutečnost - jsem dokonce přesvědčený, že vysvětlení stávajícího stavu jsou jednoduchá. Pokusím se zargumentovat, proč pro nového pana předsedu Petra Fialu je situace neřešitelná a ODS se dle mého názoru už nikdy na výsluní české politiky nepodívá.

Dalo by se říct, že v prvních letech své existence Občanská demokratická strana dělala čest svému jménu. Slovo občanská znamenalo otevřenost směrem k občanům v nejširším slova smyslu. Srozumitelně formulované ideové východiska, liberálně-konzervativní orientace a jasně vymezený program vytvářely v té době solidní alternativu pro širokou vrstvu obyvatel ČR. Výraz demokratická vyjadřoval mimo jiné širokou platfomu veřejné diskuze a ta se pak přetavila do východisek, které ODS nabízela ve svých volebních programech a se kterými slavila úspěch. A konečně termín strana jakožto organizace nominující své kandidáty do vrcholných funkcí v rámci jasně vymezené ideologie na základě společného zájmu všech (nebo rozhodující většiny) svých členů ODS beze zbytku naplňovala.

Problém dnešní ODS je ten, že postupem času přestávala být občanskou a sekundárně i demokratickou. Velmi pozvolna se měnila z otevřené strany na uzavřený spolek, jehož elity naprosto rezignovaly na veřejný zájem na úkor zájmu osobního. Vedení ODS zejména za předsedy Topolánka a následně i Nečase se uzavřelo do svých ulit, nasadilo klapky na oči, postupem přestalo vnímat "hlas lidu" prostřednictvím politiků z komunální úrovně a vytunelovalo svůj vlastní politický potenciál. Namísto toho se tito lidé staly loutkou v rukách kmotrů a ekonomické lobby, aniž by měly sílu (a chuť) to změnit. Logickým vyústěním byla změna mediálního obrazu strany, kdy zprávy o skandálech a korupčním potenciálu ODS plnily první stránky novin na úkor toho pozitivního, co se jim na vládní úrovni podařilo prosadit.

Občanská demokratická strana měla mnoho šancí to změnit, nikdy to neudělala a teď už je evidentně pět minut po dvanácté. Elity ODS ve své zahleděnosti do sebe nedokázaly pojmenovat svoje chyby, přiznat podíl své politické odpovědnosti a tím pádem si ani nemohly z tohoto tristního stavu, který si asi nepříliš dobře (nebo naopak až moc dobře) uvědomovaly, vyvodit důsledky. Přitom stačilo málo - v ODS je na komunální úrovní mnoho slušných, pracovitých a praxí prověřených starostů. Jejich instalace do vrcholné politiky by pro exvoliče znamenala novou naději návratu ke kořenům a ideálům, se kterými ODS v roce 1991 na místní politickou scénu vstupovala.

Pokud ODS tuto alespoň elementární míru sebereflexe podobnou té, co udělala KDU-ČSL po parlamentních volbách v roce 2010, nebyla schopná najít ani po debaklu v loňských parlamentních volbách, nenajde ji už nikdy. Při vší úctě k intelektuálním schopnostem Petra Fialy není dnes ani v jeho ani v silách kohokoliv jiného, aby oslovil široké masy exvoličů ODS a vrátil jí důvěryhodnost - tato značka je nenávratně poškozena a neomylně (pro někoho bohužel, pro jiného zaplať Pán Bůh) směřuje k zániku.