Hledí na nás odevšad. Tisíce obličejů, obyčejným lidem nutně monotónních a splývajících. Kdybych byl jedním z nich, těžko bych si asi mohl dovolit těchto pár následujících přidrzlejších poznámek.
Protože však nekandiduji, mohu si těchto pár odstavců snáze dovolit. Přesto se - z povahy toho co momentálně dělám - nedá očekávat nic moc objektivně vyváženého. Berte to tedy prosím jako pohled člověka, který přemýšlí (a zatím na to nepřišel) nad tím, jakou vypovídající hodnotu a volební potenciál má ten který obličej tlemící se na nás pomalu i ze záchodové mísy.
Aby nedošlo k mýlce : kandidovat ve volbách jistě není nic dehonestujícího, ba právě naopak. Očekávalo by se, že takový kandidát tímto rozhodnutím jednak projevuje zájem podílet se na veřejném zájmu a také vyjadřuje sounáležitost k místu kde žije - obci. městu, kraji. Píšu to proto, že jsem se v minulých týdnech mnohokrát podivil dotazům novinářů (ať už z TV, rozhlasu nebo novin), kterým jsem poskytoval rozhovory s tématikou absolutně jinou než volební. Bylo jich asi pět a jejich první dotaz byl vždy v zásadě stejný : ptali se mě, zda kandiduji či nikoliv. Když dostali zamítavou odpověď, zhluboka si oddychli, protože mohli v rozhovoru pokračovat. Zda tato na první pohled nevýznamná zkušenost znamená náznak cenzury majitelů nejmenovaných médií a vysoce postavených politiků v jedné osobě, nebo svědčí o nezdravé propojenosti mediálního a politického světa, nechť si laskavý čtenář udělá svůj úsudek.
Abych ale příliš neodbíhal od tématu : ten, kdo v minulosti četl moje blogy ví, že nenávidím slovíčko "kdyby", přesto nyní udělám jednu výjimku .. kdybych měl být jedním z mnoha obličejů volební kampaně, použil bych na tiskovinu tento svůj portrét z fašanku LP 2012:
Óóó, jak populistické ... pomyslí si jistě teď všichni ti vážně se tvářící a photoshopem vyretušovaní kandidáti a několika vrstvami přepudrované kandidátky. Odpovím : možná. Ale toto moje sdělení má mnohem hlubší základ - ptám se tím (a zároveň žádám odpověď), co ten který z tisíců volebních obličejů má vlastně svým voličům sdělit. Ptám se, zda z výrazu toho kterého xichtu volič např. pozná, jaký má tento recept na snížení zadluženosti krajů. Nebo zda chce nebo nechce, a případně jak, něco udělat s přebujelou a stále narůstající byrokratickou mašinérií na krajích, kde mnohdy vládnou a fakticky rozhodují celé úřednické rodinné klany. Jak chce řešit investice do infrastuktury kraje. Co dělat s předluženými nemocnicemi a jinými bezednými děrami, které se mnohdy sanují půjčkami z krajských veřejných peněz a o kterých všichni ví, že je v rozpočtu kraje už nikdy nikdo neuvidí. Jak, kdy, kde, proč .. věřte mi, že bych mohl pokračovat ještě dlouho.
Obávám se, že na tyto otázky Vám pohled do jednotlivých obličejů kandidátů neodpoví. A ani z těch sloganů, které občas obličeje doprovází, se mnoho nedozvíme. Víte .. asi jsem ze staré školy. Jsem přesvědčený o tom, že volební kampaň by měla být o střetu myšlenek, ideí, koncepcí a řešení. Za kandidáty by měla stát dlouhodobá tvrdá a poctivá práce, a její výsledky jsou tím, co by mělo být voličům místo obličejů (nebo spolu s obličeji) prezentováno. Je tomu ale skutečně tak?
Nenechme se zmást mírou vyžehlenosti a uhlazenosti jednotlivých tváří a ptejme se, co se za nimi skutečně skrývá.
Hezký den všem z Drslavic :-).
