Měl jsem tu čest jet po D1 během posledních dvou měsíců 3x směr Brno - Praha a zpět a pokud bych měl tento zážitek nazvat co nejvýstižněji, uvedu pouze : hrůza a děs.
První jízda skončila skoro dříve než začala - po nájezdu u Brna jsme se díky havárii kamionu s osobním autem kodrcali cca 15km v koloně a pak jsme byli nuceni sjet na prvním exitu. Další dvě jízdy jsme sice dojeli až do Prahy, ale ta cesta se dá bez přehánění nazvat strastiplnou. Několikrát jsme popojížděli v koloně, místy jsme stáli, jinde byla rychlost omezena na 80km v hodině, jinde svedena do jednoho pruhu. Dojezdová doba do cílového místa byla vždy o 1-2 hodiny delší, než při nájezdu na dálnici avizovala navigace. Pokud by se jednalo o něco výjimečného, řekl bych si, že jsem měl 3x po sobě smůlu. Kdo však poslouchá zpravodajství zelené vlny ví, že se jedná o každodenní stav.
Výše uvedené martyrium je v ostrém kontrastu s nedávnou cestou do nejjižnější části Itálie. Od okamžiku, kdy jsme opustili Dolní Dvořiště (zde jsme se doploužili opět v koloně), probíhalo vše naprosto bez problémů a hladce. Přestože se jednalo o poznávací zájezd do Apulie, jednoho z nejchudších regionů Itálie, celá oblast byla protkána dvouproudovými silnicemi nebo dálnicemi, které vedly i do nejzapadlejších míst. Osm dnů jsme křižovali tímto koutem Itálie, podotýkám v probíhající turistické sezoně a za celou dobu jsme ani jedinkrát nestáli v zácpě a nenarazili na jedinou objížďku.
Přemýšlím nad tím, co si asi může o stavu našich komunikací pomyslet Ital, který přijede poznávat krásy naší vlasti. Co si o všem myslím já, který do dvou měsíčních dálničních známek investoval (resp. vyhodil oknem) 880,- Kč raději ani nechtějte vědět. Kde bere tento stát drzost za něco tak odstrašujícího jako je dálnice D1 vybírat poplatky opravdu nevím.
Krásné léto všem, a řidičům svatou trpělivost.
